Velká část naší populace si minimálně jednou za život musela na něco půjčit. Ať už se jednalo o dovolenou, dárky, automobil nebo třeba z důvodu, aby rodina měla vůbec nějaké to bydlení. Přesto, že mzdy nejsou v současné době vůbec špatné, dochází stále častěji k tomu, že lidé mají dluhy.
Pokud však mají lidé dluhy, které zvládají nějakým tím způsobem splácet, tak právě oni jsou na té lepší cestě. Vedle nich totiž existují dlužníci, kteří už ze své podstatě vůbec nevědí, komu všemu dluží, a zároveň se může zdát, že je jim to jedno.
A právě u těchto dlužníků pak dochází k insolvenci, tedy k vyhlášení úpadku. Avšak i zde jsou určité podmínky, které je nutné splnit, a zejména se jedná o to, že zde musejí existovat minimálně dva věřitelé, tedy nejméně dvě osoby, kterým dlužník dluží.
Dlužník tak většinou splácí po dobu 3 let, a jakmile dosáhne 30% dluhu, zbytek je mu odpuštěn. Dnes se však setkáváme ještě s druhou variantou, která trvá po dobu 5 let, kde je při splacení 60% dluhu ostatní odpuštěno. Dle mého názoru to tak ale není správné, jelikož dluhy by se neměly platit jen z části, ale úplně celé.
Ve své podstatě lze říci, že celá insolvence je tak řízena insolvenčním správce, který je dané osobě přiznán ze strany soudu. Jakmile tedy započne řízení, dochází k přihlášení věřitelů, a to v době trvající 30 dnů. U věřitelů považuji ještě za nutné seznámit vás s jejich základním rozdělením.
V té první nacházíme osoby se zajištěnou pohledávkou, které se tedy uspokojují na základě toho, co je zajištěno. Ve druhé skupině máme osoby s pohledávkou nezajištěnou, což znamená, že k plnění závazků u nich dochází přímo z platu dlužníka.
Pokud však ještě chvíli zůstaneme u pohledávek, tak bych vám ráda řekla, že absolutní přednost mají pohledávky na výživném vůči dětem, které jsou následovány odměnou insolvenčního správce, kterou v případě nezaplacení dlužníkem hradí stát.
Nástin insolvenčního řízení
